prvni vikend v douale

Zdravim vsechny z kamerunu! Omlouvam se za delsi odmlku, ale pocitac se mi nakazil mistnim virem a az dneska se mi podarilodostat zpet nejaky dokumenty....mezi nima i blog, ktery jsem vam napsala uz pred dvema tydny, ale cert to vem, prece to nesmazu, kdyz ue jsem to tak pracne sepsala J zitra budu mit snad uz svuj pocitac, takze cerstve novinky poslu co nevidet J

Včera mi byla poprvé zima, super pocit, to si ani nedokážete představit. Za chvilku už přijde období sucha a to bude asi pěkně úmorný. Moje spolupracovnice říkala, že se skoro nedá dýchat kvůli tomu prachu a výparu z motorek + 40 stupnů k tomu…no, těším se J jinak o víkendu jsem konečně potkala i ostatní stážisty, úplně jsem zapomněla, že tu má být ještě někdo jiný, jak jsem byla zaměstnaná myšlenkama na práci, novou rodinu a tak. V pátek po práci mě totiž chytla mírná depka, že to asi nebude zas takový med. Vypadá to, že budu do práce jezdit už na osmou, to znamená kolem sedmé vyjet. Vzhledem k tomu, že mám jít lidem v práci příkladem, tak si ,podle všeho, co jsem pochopila, nemůžu dovolit zaspat…vtipně se mi to stalo hned první den, protože jsem si budíka nastavila ještě podle evropskýho času, neva no J práce bude asi hodně zajímavá…jedná se o soukromou vyšší školu a vzdělávací centrum a protože jim klesl počet žáků, potřebují, aby se někdo postaral o to, aby jich v říjnu nastoupilo co nejvíc…chva a ten někdo jsem já J J Navíc šéfík má tisíc dalších aktivit, neuvěřitelně „busy“ člověk, a tak by chtěl ted chod školy hodit na mě, aby měl čas na svý další obchodíčky…no to mě fakt rozesmálo! J takovej neuvěřitelnej chaos, co tu panuje! Žáci si chodí do školy, kdy chtějí, učitelé taky, pracovníci se tu trousí jeden po druhým…ted je devět a už to vypadá, že tu jsou všichni, ale stejně, ta morálka jejich! Největší starost mi dělá, jak budu vést ty lidi tady, když to jsou všichni staří pánové a děsně huhlají, takže jim nerozumím ani slovo. Ale všichni teda děsní sympatáci…jeden je z Beninu, od pohledu takovej vážnej, rezervovanej, ale dneska když jsem přišla do práce, tak jsem za ním šla a podala mu ruku a hned mě objal a dával mi pusu a že teda jak to tu oba pěkně zvládneme…tak mám radost J a taky tu je jeden mladej týpek z Čadu, strašnej ťuťu J a nosí nějakej jejich místní hábit, no už se těším, až si s ním popovídám trošku…no a k tý mý depce se přidal i fakt, že jsem přijela domů až někdy kolem deváté večer, takže pracovní doba záviděníhodná, už vím, co znamená makat jak černej J a navíc jsem se bavila s jednou holčinou tady a ptala jsem se jí, co takhle dělá po práci a ona že má doma dítě, takže jede domů a já jako že aha a co teda dělá holka, která dítě nemá a ona jako že přece vaří a uklízí…J akwa na mě koneckonců taky koukal jak zjara, když jsem mu nabídla naši slivovici a řekla mu, že to je moje nejoblíbenější pití. Prej že když si nějaká holka tady objedná jenom pivo k jídlu, že si o ní hned udělá špatný obrázek, že to tu není bráno moc pozitivně… prostě holky to tu mají těžší, žádný chození ven večer, nic moc sportovní vyžití…takže po mým druhým dnu vyhlídky nicmoc…

No ale zpět k těm štastnějším chvilkám, v sobotu jsem poprvé viděla stážisty! Šla jsem na AIESEC schůzku, to je ta studentská organizace, přes kterou jsem sehnala tuhle stáž, abych se jim představila. Po pár minutách přišel jeden rakušák, bože jak jsem byla štastná, že vidím někoho bílýho!!! Taky mě hned rozesmál, páč první otázka, na kterou se mě zeptal, s takovým zoufalým výrazem ve tváři byla, esi jsem už ten den něco jedla J no vzhledem k tomu, že byly 4 hodiny odpoledne, tak jako že jo a on že mám teda fakt štěstí…J kecali jsme spolu jak o život, akorát na mě začal z ničeho nic nechápavě koukat a až potom mi došlo, že na něj v tom záchvatu štěstí mluvím česky J J jo, s ním bude sranda, akorát tu je jen do konce září..ale neva, něco se stihne. Byl docela frustrovanej ze svýho výletu na sever, protože jel se skupinkou šesti čínanů a asi trošku zanevřel na tehle národ…takže mi hned oznámil, že na další výlet pojedeme spolu, tak fajn J

Jinak ta jeho otázka, jestli jsem jedla, není zase až tak od věci..oni totiž nemají snídaně, obědy, večeře, svačiny…skoro všichni černoši mi do jednoho tvrdili, že prostě nejí, protože jsou potom unavení a nemůžou pracovat..takže prej jí až večer, paráda JJ doma jsem obcházela už od sedmi od rána ledničku a čekala, až se rodina sejde a půjdeme snídat a furt nic…v jedenáct si šel někdo uloupnout kousek bagety, tak jsem se už prostě zeptala, jestli už jedli snídani, že jsem možná vstala moc pozdě a propásla to a ona že ne, že nesnídají, že at si něco vemu, esi chci…chjo, fakt tu nikdo nic nejí..už si skoro začínám zvykat na dvě jídla denně pokaždý v náhodnou hodinu (protože tady se prostě neřídíte časem).

jéé a zapomněla jsem říct, že je tu jeden portugalec, bože, to je tak super znova mluvit portugalsky, bavit se o lisabonu, portugalcích a tak...byl možná ještě víc nadšenej než já a zůstává tu až do prosince, takže super! Všichni totiž povětšinou odjíždí domů už ted, protože tu byli jen na léto..chvilku jsem si říkala, že škoda, že jsem taky nepřijela se všema na začátku léta,ale pak jsem si vzpomněla, jak jsem si tyhle prázdniny super užila doma, takže vlastně ne, dobře, že jsem dorazila až ted J taky jsem se seznámila asi s dvaceti černochama, všichni sympatáci, ale děsně se mi pletou! A hlavně když potom za náma přišli večer, tak fakt nebyla šance je rozeznat…těžko se mi hledal i Akwa J J šli jsme taky společně všichni bílí na véču, dali jsme si rybku a manioky – chva, to je fakt super, jsme se o nich učili v zemáku a najednou si je tu pěkně jím J akorát jsou teda mega hnusný a děsně smrdí! Jsem pořád přisuzovala ten smrad černochům, ale docela jsem jim křivdila chudákům, ten puch pochází totiž fakt od těch manioků! A je docela vtipný, že at si objednáte jakýkoli pití, vždycky před vás fláknou celou flašku, takže jsem si chtěla dát džus a šup, měla jsem na stole hned litr J J no a štastlivec co si objednal vodu, dostal hnedle dvoulitrovku J J se s tím nemažou…a milovníci piva by měli radost, páč se tu prodávají flašky jenom po 0,75 l.

Teda jídlo je tu fakt výborný! Ty čerstvý ryby, to je k nezaplacení! Včera jsme byli na obědě u kámoše od akwy a jejich maminka nám připravila bongo tchoby (specialita lidí z kmene Bassa; bojovali za nezávislost kamerunu)…jako vypadalo to hrozivě. Černá ryba s černou omáčkou a k tomu vařený banány..popravdě řečeno jsem měla po chuti. Jsem se zasmála, jako že wow, jedla jsem omáčky různých barev, ale černou ještě ne, tak to maminku evidentně pobavilo. Jinak prej to je obyčejná rajčatová omáčka, ale nastrouhají do toho ještě kůru nějakýho stromu, aby dodali chut a barvu. A fakt byla výborná! Prostě zavřít oči a polknout J

Už jsem taky konečně pochopila místní dopravu. Jak už jsem říkala, všichni jezdí taxíkama (autama/motorkama). Nefungují ale na stejným principu jako ty naše. Jezdí si svoje trasy, takže většinou musíte prvně chytit taxík na jedno náměstí, kudy projíždí úplně všechny taxíky a tam přestoupit na jinej taxík. Akorát je blbý, že člověk musí vědět, kam si stoupnout, ke který silnici a hlavně kterým směrem! (mapu města se prosím ještě nikdo neodvážil vyrobit J) No a pak nastává ta vtipnější část, protože se prostě postavíte ke krajnici a musíte křičet tu svoji destinaci na projíždějící auta, dokud nezastaví nějaký dobrák, který tam náhodou jede a který má ještě volný místo…jo, už jsem taky mimochodem seděla na ruční brzdě J včera jsem jela poprvé sama taxíkem a fakt zážitek, jsem se cítila jak trouba, jen tak si stát na silnici a křičet J měla jsem štěstí, byla jsem jediným cestujícím…a hned mezi prvníma přišla otázka, jestli jsem vdaná (před ní už mě varovali mí noví bílí kamarádi, prej říkat, že jo), takže jsem je poslechla. Divil se moc, že prý vypadám mladě, tak jsem říkala, že jsme vlastně teprve zasnoubení…no a protože tu mají moc rádi boha, tak aby byl klid, odkývala jsem mu všechno – ano, budu se vdávat v kostele; můj manžel je taky katolík; jojo, modlím se dvakrát denně, někdy i třikrát, když je čas; jasan, souhlasím, že bůh je nej a je děsně super, jak nás všechny miluje stejně a že ho vlastně miluju nade vše…chjo, ti lidi tu jsou fakt poblázněný…ale byl spokojenej, dovezl mě bez přesedání až do kýženého cíle a ještě že bychom si mohli někdy spolu zahrát na kytaru, když taky hraju, ale myslím, že jedna konverzace s ním stačila…no jinak co se týče ještě té víry, za naším barákem se nachází kostel nějaké sekty a to je teprve něco! Když jsem přicházela v sobotu večer, tak jsem myslela, že tam začíná nějakej venkovní koncert a ono mše...bože, to je řev! A jedou nonstop skoro, v neděli ráno začali už v sedm ráno…

A taky pár zajímavostí o Kamerunu – říká se, že je to taková Afrika ve zmenšený podobě. Najdete tu skoro všechna etnika, která žijí v Africe včetně jejich jazyků a taky tu najdete skoro všechny podnebný pásy a druhy zvířat. Džungle, hory (Mt.Kamerun je druhou nejvyšší horou kontinentu), savany, pláže..jo a taky jsem se dozvěděla, že ten hit od Shakiry a ten druhej z MS fotbalu pochází z Kamerunu a prej i jedna písnička od Michaela Jacksona je odsud J  to abyste věděli, že jsem zase nejela do jen tak nějaký díry J