Kde začít…J Už sama cesta proběhla překvapivě rychle, a to hlavně díky lidem, se kterými jsem se postupně seznámila…Jo a trapas, hned pěkně na začátku cesty J Spolusedící ve studentu, jak se zdálo, neměl pás. Hledali jsme ho tam spolu, pak nám přišla ještě na pomoc stevardka. Za půl hodky zavolala ještě náhradního řidiče, at se jde na to podívat, že to není možný, tak tam posouval sedačkou a furt nic…no a pak mi povídá, at se odpásuju, že zkusí odtáhnout sedačku a co se nestane – celou dobu jsem byla připásaná pásem toho svýho spolusedícího a na svým jsem si vesele seděla!!! Tak jsem se pěkně zasmála, jak jsem blbá, oni že teda v pohodě, taky se zasmáli, asi jako – bože blondýna, ale chápem – a cesta vesele pokračovala…Pak mi pět hodin čekání na letišti zkrátil jeden týpek, který cestoval do Egypta. Nechává si tam stavět pirátskou loď, se kterou by pak chtěl cestovat po světě a dělat show pro lidi. No a vzhledem k tomu, že byl námořníkem a od malička křižoval všechny kouty světa, bylo hned o čem si povídat J Navíc měl ten samý problém se slivovicí jak já, takže byl totál nadšenej z mýho nápadu s originál víčkem, taky jsem mu hned to svoje náhradní dala J Pak přišel pan týpek Maročan, se kterým jsem se asi půl hodiny snažila svoji lámanou němčinou a on velmi omezenou anglickou slovní zásobou domluvit a potom jsme teda zjistili, že mluvíme oba francouzsky, takže cajk. No vlastně cajk…se rozpovídal o všem možným včetně jeho životních útrap s ženskejma, tudíž jsem docela uvítala, že se v letadle dodržoval zasedací pořádek a já se ho zbavila J
A v letadle jsem se konečně seznámila s prvníma Kameruncemaaa!!! Seděli hned za mnou a když se jich letuška zeptala, kam letí, a oni že do Doualy, tak jsem se samozřejmě hned vetřela J a udělala jsem moc dobře, protože nejen, že mě trošku víc informovali o Kamerunu, ale taky mi pomohli s přesedáním v Maroku A NAVÍC, prosím, měli známýho policajta, takže mu potom na letišti vrazili můj vozík (jsem jim cestou vyprávěla mý trable s pašováním piva a slivovice) a on to pěkně projel bez jakýkoli kontroly J och a jaké bylo překvápko, když tam na mě nikdo nečekal JJJ mí noví kamarádi tam se mnou chvilu postáli, sehnali telefon, ze kterýho jsem brnkla Akwovi, a odjeli. A docela prča, sama běloška uprostřed noci, se třema kuframa a kolem houf žadonících černochů o prachy, další co se mi snažili prodat různý sračičky, navíc jsem byla v tílku, tak jsem si hned vzpomněla na varování, že v noci se mám chránit před komárama přenášící malárii dlouhýma rukávama…no prostě příjezd jak má být J
Když jsme přijeli k Akwovi, byla jsem trošku v šoku…takový pidi chaloupečky o dvou místnůstečkách – hned jak se vejde dveřima, tak tam je mini obývák, kam se vejde tak možná nějaká skromná sedačka a křeslo, malej stoleček a telka (jo ale pozor, skoro všichni mají minimálně deset kanálů, povětšinou evropských), vedle který má skoro každá domácnost, jak jsem stačila skouknout, plotýnku. Akwa mě šel seznámit se svojí ségrou a jejím synem a se svým bráchou, kteří bydleli v chýši naproti. Opět strašnej smrad, strašně malá místnost, stejně zabydlená, děsný vedro…ale super, hned jsem byla „tantie“ (tetička) a všichni strašně moc milí!!!Hned mě pozvali na večeři v pondělí, tak jsem zvědavá, snad se uskuteční! Jinak ranní hygiena probíhá jak při kempování – vezme se kalíšek a čistí se zuby před vchodem, tam se i „sprchuje/koupe“ v kádi a umývá a pere…k snídani jsem vyfasovala od malýho meruňku, o který jsem si kvůli tý sytě zelený barvě myslela, že je limetka, a bylo…ti lidi tady vůbec nejí!!! Všichni vstávají už mezi pátou, šestou, takže když jsme vyšli ze ségřiný chýše v sedm, už bylo všude hafo lidí (ono taky co dělat v těch budkách ve třech, čtyřech,…osmi lidech). Silnice je tam fakt vtipná – hliněná cesta, který dalo to období deštů hodně zabrat. V osm jsme s Akwou vyrazili do města, chva, fakt vtipný, jsme přišli k normální asfaltový silnici a on zastavil první motorku, co projížděla a nasedli jsme na ní oba dva, prej místní taxíky či co…a že jich postupně, jak jsme přijížděli do města, přibývalo!!!! Fakt hustý, všude jen motorky, to bylo jak na nějaký rallye…taky jsem se celou cestu smála jak blbá, Akwa moc nechápal, ale každopádně byl spokojenej, že se mi projížďka líbí. Jeli jsme se podívat za jeho kámošem, který mi pomohl rozměnit peníze a taky se mnou posnídal – takovou omeletu ze špaget a vajíček a přikusovala se k tomu bageta..ale dobrý to bylo J v místnostech zase příšernej smrad, ale už jsem si nějak začínala zvykat – nenadechuju se zhluboka, jen tak zlehka, abych přežila…chvilu jsme poseděli, pokecali a přitom jsem se seznámila asi s tisíci dalšíma lidma – byli jsme totiž v univerzitním kampusu – a pak jsme jeli navštívit českou doktorku. Veřejná doprava jako taková tu moc nefunguje, všichni jezdí taxíkama a motorkama. Ted jsme vzali taxíka, kterej postupně nabíral lidi kde mohl, takže to nakonec dopadlo, že vpředu chudák paní se musela šoupnout na ruční brzdu a přisedl si k ní další cestující, nějakej týpek v obleku. Což je taky docela vtipný – na oblečení si tu fakt potrpí! Fakt jsem se musela smát, když z takový polorozpadlý budky vylezla černoška oháklá v saténový blůzce, černých kalhotách a po tý hliněný vykotlaný cestě se tam kymácela na jehlových lodičkách. Paní doktorka byla docela fajn. Předepsala antimalarika, btw opravdu se vyplatí počkat si na místní doktory, protože ty prášky, co mi doporučovaly obě doktorky v čechách, rezolutně zamítla. Mimochodem mi tam vykreslila hororovej scénář Doualy, že nechápe, proč chci pracovat zrovna tady a podobný věci…tak jsem si říkala střídavě – pesimistka češka a kurňa, fakt naprd tohle město – no ale při loučení mi povídala, že mě takhle chtěla vylekat schválně, at dávám bacha, že až příjdu příští týden na očkování, že mi řekně ty pozitivní věci J tak už se docela těším na ten příští týden J
Paní doktorka ordinuje hned o ulici dál od mýho budoucího pracoviště, takže jsme rovnou přešli představit se mýmu šéfíkovi. Největší sympaták, objal mě jak dcerku, políbil a jelo se na obídek – jak jsem se potom dozvěděla od Akwy, jedli jsme v jedné z nejlepších restaurací. Pravda, že všude byli pánové v oblecích a podle výrazů mýho šéfa hodně důležití lidé. Hned při obědě jsem porušila doporučení všech nejíst saláty, omývanou zeleninu apod. Napadlo mě to ale až při třetím soustě a to už jsem si řekla, že stejně nemá cenu, navíc jsem měla děsnej hlad, tak co, uvidíme, jak to dopadne J ještě mi byla objednána místní rybka s rýží a ty jejich opíkaný banány – vynikající!!! A jako dezert čerstvej ananas…Co se týče jídla tady, zatím si opravdu nemůžu stěžovat! Akorát si teda chci zvyknout co nejdříve na jejich vodu, at si můžu kupovat na ulicích i to omývaný ovoce apod.
Jinak, všichni tu samozřejmě na mě čumí, ale vůbec nejsou nějací dotěrní, dokonce ani nepískají nic, vůbec se to nedá srovnat s jižní Evropou J ale teda k mýmu velkýmu překvapení, zatím jsem tu nepotkala ani jednoho bělocha!!! Akorát třeba míšenky – ale těch bych taky mohla na prstech spočítat, prostě tu je černo, naprostý! Co zatím můžu po své jednodenní zkušenosti říct – strašně moc milí lidé tu jsou, ale dost zdrženlivý, jako by se styděli. No ženský se se mnou nebaví úplně o život, výjimkou je ta ségra od Akwy a moje nová maminka. K tý jsem jela potom večer. Bydlím v úplný řiti, asi 15 km od města..ale naštěstí od té řiti, kam jsem přijela ráno, to tu vypadá evropštěji a v mým baráku, juchů, to nesmrdí, jsou tam větší místnosti a v oknech moskytiéry, takže si tam můžu v klídku spinkat J nová mamča vypadá děsně sympaticky, stihly jsme sice prohodit jen pár vět, ale to už člověk pozná. Po dvou dnech se mi podařilo dostat se konečně do koupelny – voda prý funguje jen ráno od 10 do 11 hodin, takže sprchu „naživo“ asi nikdy nestihnu. Nicméně tam měla připraveno plno kyblíků, takže cajk, aspoň něco J možná si někdo z vás vzpomíná, jak se mi občas zastesklo po mý kariéře au-pair – ta je zažehnána. Mamča má dvě děti – kluky, ještě nevím, kolik jim je, ale myslím, že s nima můžu klído zabít tu svoji občasnou chut hrát si s dětma. Ten malej se mě nepustí, div že se mnou nechtěl spát a hned ráno mě šel vzbudit J no a s tím starším jsem se čuměla večer na harryho pottera, jsem spokojená J jo a zuby jsem si samozřejmě nečistila pitnou vodou z flašky, protože tu už jsem dávno dopila, takže jsem prostě zkusila tu jejich místní…bože, se tím myje i ten malej klučina, ne? To prostě přežít musím J
Tot novinky, první den v práci už mám taky za sebou, ale to budu muset povyprávět někdy příště…
